Za pár týdnů bude nejznámější bitka v hokejových dějinách slavit 40 let. Přesně 4. ledna 1987 se v Piešťanech týmy Kanady a Sovětského svazu během závěrečného zápasu Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji servaly takovým způsobem, že pořadatelé museli v hale vypnout světla. To však budoucím hvězdám NHL včetně Brendana Shanahana, Theorena Fleuryho, Sergeje Fjodorova či Alexandra Mogilného nevadilo a hráči si vyměňovali názory ručně dál i ve tmě.
Taková divočina to v neděli večer v Litoměřicích nebyla, ale daleko k tomu nebylo. Vše se rozpoutalo v poslední minutě, když za stavu 5:3 domácí uháněli na prázdnou bránu hostů, kteří už hráli vabank bez gólmana. Po faulu Pardubic rozhodčí zapískal a uznal technickou branku. Jenže útočník Stadionu Richard Žemlička, syn bývalého reprezentanta a kapitána Sparty Praha, situaci dohrál a zavěsil puk do branky. „To se nedělá. Existují nepsaná pravidla v hokeji, že po odpískání se na branku nestřílí. Tohle naše hráče naštvalo a už to jelo. Těžko jsem mohl z pozice trenéra něco dělat. Mladí kluci v emocích se krotit na 30 metrů moc nedají,“ uvedl trenér pardubické rezervy Richard Král.
Trenér Král prý nikdy nic podobného nezažil
Ten v nejvyšší československé a pak české lize odehrál celkem přes 900 zápasů hlavně v dresu Pardubic a Třince. V elitní soutěži strávil celá devadesátá léta, kdy se na zimních stadionech dělo leccos. Přesto prý nic podobného v životě nezažil. „Jako trenér určitě ne a jako hráč marně lovím v paměti. Asi jsme se někdy také poprali, ale takhle velké to nikdy nebylo. Ti kluci se znají z reprezentací, někteří už hráli extraligu za Dynamo a Spartu. Celý zápas byl vyhecovaný, ale v dobrém. Na konci to však takto bouchlo,“ řekl Král k zápasu, ve kterém se utkaly farmy dvou hlavních extraligových rivalů. Litoměřice totiž fungují jako béčko Sparty.
Hromadná bitka samozřejmě hned oběhla sociální sítě. Pozornost fanoušků se soustředila především na souboj brankářů. To je v českém prostředí naprosto unikátní, aby se poprali borci s betony na nohou. Ani v NHL to není nic obvyklého. „Naštvalo mě, jak se pardubičtí hráči zachovali vůči našemu. Dobrý, že s ním má někdo problém, ale ne, že budou chodit na jednoho ve více lidech. Vyjel jsem tam, trošku se pošťuchoval, chtěl jsem zpátky do branky. A v tu chvíli Kuba Vondraš přijel, že do toho jde. Už jsem nechtěl couvnout, viděl jsem, že chybí půlminuta do konce. Bral jsem to tak, že neustoupím, že se postavíme jeden za druhého, jak se kluci staví za mě, když do mě někdo vjíždí,“ popsal situaci pro klubovou televizi Stadionu brankář domácích Martin Michajlov.
Oba brankáři si po bitce vyjádřili vzájemný respekt
Nutno dodat, že se svou postavou neměl proti pardubickému Jakubu Vondrašovi žádnou šanci. Dá se říct, že byl pořádně bit. „Začala hromadná bitka, ke které se připojil i brankář Litoměřic, takže jsem se jel zastat mých kluků. Chvilku jsme se s Michajlovem domlouvali, shodili helmy, rukavice a šli na to. Pak už jen naběhl totální adrenalin. Martin na mě ze začátku rychle vletěl, tak mi chvilku trvalo, než jsem získal stabilitu, ale přeci jen jsem ve výstroji každý den, takže z tohoto pohledu to bylo v pohodě. Jsem rád, že moje první bitka byla výherní. Po zápase jsme si s Martinem napsali a vyjádřili si respekt,“ uvedl Vondraš.
Výkon svěřence uznale komentoval i Richard Král, který přitom platil za technického hráče a sám rozhodně bitky nevyhledával. „Koukal jsem, že přijel brankář domácích a chtěl se prát. Kuba to vyslyšel a pak vyhrál. Za mne super,“ komentoval nezvyklou situaci Král. „V životě jsem se nepral, bylo to vidět. Než kariéra skončí, bitku jsem si odškrtnul. Bylo to poprvé a naposledy,“ dodal Michajlov, který už chytal za Spartu i extraligu.
Po asi pěti minutách se situace podařila uklidnit a utkání se dohrálo. A to i díky tomu, že oba trenéři zachovali nadhled. „Oba dva jsme tam dali ty klidnější hráče, aby se už nic nestalo. Zbývalo půl minuty. Také jsme se domluvili, že vynecháme podávání rukou na konci utkání. Pak už bylo vše v pohodě, i odjezd ze stadionu,“ dodal Richard Král.