„Ano, měl jsem rozepře s lidmi z vedení Dynama. Problém z jejich strany byl v tom, že jsem třeba oznámil na síti X, že do Pardubic má namířeno nějaký hráč a najednou o něj začaly usilovat i další týmy. To pak třeba Dynamu celý kontrakt prodražilo. Vlastně chápu, že se to manažerům klubu nelíbilo,“ říká v rozhovoru Ondřej Chramouský, kterého na síti X sleduje téměř čtyři tisíce lidí a jeho podcast Hockey Inside poslouchají stovky fanoušků.
Vím, že jsi v minulosti měl problémy s lidmi z vedení Dynama ohledně tvého psaní na síť X. O co vlastně šlo?
Až později jsem se dozvěděl, že jsem udělal klubu potíže, když jsem propálil příchod Miloše Kelemena do Dynama. Jeho agentovi hned volala Sparta a další týmy a začaly ho přeplácet. To jsou věci, o kterých člověk na začátku nepřemýšlí. V zahraničí, třeba kolem fotbalové Premier League, jsou inside informace úplně běžné a děje se to pořád. V Česku na to lidé nejsou tak zvyklí, takže naprosto chápu, že to klubu vadilo. Nikdy jsem nechtěl škodit Dynamu, spíše jsem v tu chvíli nedomyslel, co všechno můžu svou zprávou ovlivnit.
Ty máš často exkluzivní informace. Všiml jsem si, že často víš dopředu, kdo kam přestoupí a podobně. Jak to děláš?
Jo, to jo. Ale abych řekl pravdu, kolikrát to přijde úplně samo. Dostanu nějakou informaci od známých a pak si ji ověřím. Navíc je třeba dodat, že český hokej je vlastně docela malý rybník, ve kterém se něco velkého sotva utají. Teď zpětně ale vím, že jak jsem tyhle inside informace pouštěl ven, sice mi díky tomu naskákali sledující na síti X, ale pro klub to nebylo úplně ideální. Kluci v marketingu Dynama si třeba připravovali představovací videa a chtěli mít ten moment překvapení – takový ten „wow efekt“. A já jim to prostě propálil.
Napadlo mě, jestli nemáš mezi známými nějakého hráčského agenta?
Taky tam nějací byli, ale nebylo to tak, že by mi to dávali přímo oni. Spíš přes kamarády. Samozřejmě nebudu jmenovat, abych nikoho nedostal do problémů. Ale je to přesně tak, jak říkáš.
Jak ses vlastně dostal do své současné pozice? Dneska máš na X (bývalý Twitter) skoro čtyři tisíce sledujících. Jak tě vůbec napadlo, se v tom začít takhle angažovat?
S Twitterem to začalo v době, kdy do Pardubic přišel ten Bělorus, co hrál v NHL… pomoz mi s jménem, hrál tehdy s Barulinem.
Andrej Kosticyn.
Přesně, Kosticyn. Kamarádi z Pardubic mi tehdy posílali screenshoty z Twitteru, jak do té situace píchá komentátor České televize Robert Záruba. Strašně moc jsem na to chtěl reagovat, ale neměl jsem účet. Nakonec mě to dokopalo k tomu, abych si Twitter založil. Začal jsem reagovat a psát o Pardubicích, protože mě to vždycky bavilo. Už dřív jsem měl menší hokejový blog. Novinařina mě lákala odmalička, ale nikdy jsem se jí nevydal dělat profesně. Twitterem jsem si tak trochu suploval práci sportovního novináře.
Což se ti de facto dneska plní, protože máš velký dosah.
No, je to tak.
Jak se vyrovnáváš s ostrou kritikou, kterou občas pod svými příspěvky schytáváš?
No hlavně z počátku to nebylo úplně snadné. Něco jsem vydal a jel jsem třeba někam autem. Najednou mi začal vibrovat telefon, jak lidé reagovali. Často docela hnusně. Tak jsem rychle zastavil někde na benzínce a začal jsem reagovat, obhajovat svůj názor. Bral jsem to hodně vážně a docela mne to často i rozhodilo. Dnes už jsme zvyklý a často vlastně píšu i tak, abych třeba fanoušky Hradce nebo Komety popíchl. Dá se říct, že mne to baví.
Blokuješ lidi, kteří jsou na tebe třeba sprostí?
Ne, to nedělám. Jediného člověka jsem zablokoval, když do Pardubic přišel brankář Subban a on napsal rasistický příspěvek. To jsem řekl, že takové lidi nechci mít u svého profilu, ale to byla spíše výjimka.
S kamarády děláš i podcast Hockey Inside. Asi se docela daří. Koukal jsem, že ho máte zpoplatněný.
Dali jsme tam minimální částku, tedy 3 eura. To je dnes vlastně jedno pivo v hospodě. Přesto je poměrně těžké být natolik dobrý, aby to lidi zaplatili. Měl jsem s tím nějaké náklady, musel jsem nakoupit techniku, nemůžu to dělat úplně zadarmo.
Jaké máte čísla? Kolik lidí to sleduje?
Hodně záleží, o čem se bavíme. Jsou velké rozdíly. Obecně je to nejlepší, když řešíme spekulace o přestupech v extralize. To nás sleduje jasně nejvíce lidí. Pak si dám třeba docela práci, seženu na exkluzivní rozhovor obránce Marka Alschera, který hrál na posledním MS a bojuje o místo v kádru Floridy Panthers, o ono to má historicky nejnižší sledovanost. Tak to je.
A konkrétní čísla?
Na platformě Herohero nás sleduje pravidelně přes 300 lidí a na Youtube je to u zajímavých dílů i dva tisíce lidí.
Umíš si představit, že se tím jednou budeš živit?
Umím, ale upřímně říkám, že to je hodně daleko. V hokejových podcastech je veliká konkurence a je složité se prosadit tak, aby vás to uživilo, ale uvidíme.
Kdy jsi vlastně začal sledovat pardubický hokej?
Děda jednou jel na hokej, a já jako malý kluk začal žadonit, že chci jet taky. Bylo to v roce 2003 a vím, že jsme porazili Vítkovice 6:1. Atmosféra mě úplně strhla. Děda se shodou okolností kamarádil s rodiči bývalého hráče Pardubic Petra Průchy, takže lístky jsme měli vždycky od něj. Já pak jako malý pořád brečel, že chci na hokej, a kdykoliv to šlo, děda mě vzal s sebou. A to i přesto, že jsme to měli hodinu autem. Takhle to vlastně celé začalo. Později jsem jezdíval sám na jižní tribunu, kde jsem fandil v kotli.
A jak letos vidíš sezonu, mají Pardubice na obhajobu titulu?
Myslím, že ano. Kádr je ještě silnější než loni. Ale snadné to být nemusí. Nahoře bude určitě Třinec a myslím, že Sparta do toho bude hodně šlapat. Mám informace, že se během sezony pokusí výrazně posílit kádr, tak uvidíme. Těším se, bude to dobrá sezona.
