Nikdy žádnou placenou politickou funkci neměl. Dokonce dosud nebyl ani řadovým zastupitelem aspoň na obvodu. Přesto, pokud se nestane nic naprosto nečekaného, tak se v pondělí odpoledne stane Ondřej Tichý z ODS primátorem krajského města. „Mám zkušenosti z byznysu. Byl jsem na pozicích, kde jsem měl pod sebou tým lidí. Myslím si, že tohle zvládnu. Přistupuji k tomu s pokorou a s odhodláním. Jednací řád zastupitelstva už pilně studuji, abych mohl schůzi řídit. Navíc vedle sebe budu mít zkušené kolegy, třeba Honzu Mazucha,“ uvedl v rozhovoru pro web pce24.cz Ondřej Tichý.
Jak se vlastně těšíte na pondělí?
Těším se docela hodně.
Pracuje už u vás nervozita?
Ani ne. Myslím, že to bude dobré a hlavně, že už to budeme mít konečně za sebou. Tím myslím celé to období příprav. Rok jsme tady bojovali v kampani, pak přišel měsíc povolebních vyjednávání, různých mediálních divadel a neustálého probírání věcí v tisku. Podle mě bude skvělé, až se to v pondělí na ustavujícím zastupitelstvu oficiálně odmávne a my se budeme moci vrhnout do reálné práce. Všichni jsme na to maximálně nachystaní, ale teď logicky ještě nic dělat nemůžeme. Nemůžeme prostě jen tak chodit na magistrát, koukat dosluhujícímu primátorovi Janu Nadrchalovi z ANO pod ruce a učit se za pochodu. Tak to nefunguje.
Spolupracujete s končícím vedením města na předání úřadu?
S Honzou Nadrchalem jsme samozřejmě v kontaktu a průběžně se informujeme o provozních a organizačních záležitostech, stejně tak komunikujeme s panem tajemníkem. Přípravy tedy běží, ale samotnou práci logicky vykonávat nemůžeme. Proto se všichni těšíme, až to bude potvrzené černé na bílém a my se do toho opřeme naplno. Děláme to přece kvůli tomu, abychom věci ve městě změnili, zlepšili a dělali je jinak. Teď k tomu konečně dostaneme příležitost.
A myslíte si, že vztahy na zastupitelstvu budou korektní, nebo nás čeká politická válka?
To bude hodně záležet na přístupu opozice. Z naší strany jsem jasně tlumočil, a není to žádné tajemství, že máme eminentní zájem na korektních vztazích. Opozici jsme nabídli výrazně lepší zastoupení, než bývalo zvykem. Například doposud měla opozice pouze post předsedy kontrolního výboru. My jim nově nabízíme předsednictví jak v kontrolním, tak ve finančním výboru. Stejně tak budou mít lepší zastoupení v dozorčích radách městských firem a ve všech komisích. Každá ze tří opozičních stran bude mít v každé komisi svého zástupce. Všem jsem jasně řekl, že naše podaná ruka platí a jsme připraveni kooperovat i na zásadních strategických otázkách. Až se například bude řešit budoucí podoba městských obvodů, chceme opozici přizvat jako plnohodnotné partnery do diskuse. Z naší strany ten zájem o shodu trvá.
Jenže pro druhou stranu nebude snadné skousnout překvapivý a rychlý odchod z rady do opozice. Už jsme tady pár hořkých reakcí v minulosti od politiků viděli.
Ze sociálních sítí a médií zatím vnímám nějaké kousavé výpady. Zdá se, že někteří kolegové po dvanácti letech u moci zkrátka neunesli volební prohru. Přitom vina za to, jak volby dopadly, leží primárně na nich. Někteří z nich to dobře vědí, jiní si to odmítají přiznat a hledají viníky u STANu, u nás nebo kdekoli jinde. Ale realita je taková, že tento volební výsledek jde čistě za nimi. Samozřejmě, že ta situace mohla vypadat úplně jinak, ale dopadlo to takto. V životě musíte mít i trochu štěstí a my jsme ho v klíčový moment měli. Zbytek byl na nich. Teď je to tedy hlavně na jejich rozhodnutí, jestli nastaví korektní spolupráci. To, že nás budou jako opozice ostře kritizovat, plně beru a respektuji. Tak to v politice má být a patří to k věci. Pokud to ale přesáhne únosnou mez... Už teď se k nám donesly určité informace o tom, co na nás opozice chystá na úvodní zastupitelstvo. Sám jsem zvědavý, jak tvrdě do toho půjdou. Pokud to překročí hranici slušnosti a sklouzne to k osobním útokům, jsme připraveni se podle toho zařídit.
Přitom před volbami se zdálo, že se tady máte všichni vlastně docela rádi.
V kampani jsem řadu věcí záměrně neříkal. Kolegové mě tehdy brzdili s tím, že jsme na komunální úrovni, ne ve Sněmovně, a že se to zde nehodí a nemám jít do věcí tak tvrdě. Držel jsem se hodně zkrátka, přestože někteří lidé měli pocit, že jsem byl i tak dost ostrý. Pokud budou chtít kolegové na zastupitelstvu bojovat, mně osobně to vadit nebude, bojovat umím. Nicméně zopakuji, že jednoznačně preferuji korektní vztahy, spolupráci na důležitých tématech a věcnou diskusi nad jejich podněty. To je pro mě prioritní varianta.
Možná ty emoce souvisí s tím, že jste měl končícímu primátorovi na Velké pardubické dát ruku na to, že spolu budete jednat. Oni pak byli kyselí, že z toho sešlo. Co se vlastně změnilo během těch klíčových hodin z neděle na pondělí, kdy jste se rozhodli jít těžší cestou a tvořit tzv. duhovou koalici se stranami STAN, Progresivní Pardubice, Naše Pardubice a KDU-ČSL?
Já sám jsem říkal, že to je ta těžší, ale zároveň správná cesta. Mohli jsme si to zjednodušit a jít s ANO, ale nebylo by to správné, a myslím, že lidé to tak vnímají. Dříve by ODS asi dobrou nabídku od ANO vzala. Ta pragmatická léta jsou ale pryč. Tím nechci kolegy nijak urazit, ale od té doby, co jsem předsedou, se věci zkrátka dělají jinak. Navenek i dovnitř strany. Fungujeme jinak, to je prostě fakt. A k tomu, jestli kolegové říkají, že jsme si podali ruku a byli domluvení: to bych chtěl důrazně korigovat. Rozhodně jsme na ničem domluvení nebyli. Naše domluva v neděli odpoledne na Velké pardubické spočívala pouze v tom, že se potkáme v pondělí odpoledne. Nic víc v tom nebylo. Pan primátor se mnou mluvil o možné spolupráci a směřoval to k tomu, abychom se dohodli jako tři subjekty – nikoliv čtyři, což je důležité zmínit. V té chvíli jsem to pořád vnímal jako nejpravděpodobnější scénář.
A vše změnil přístup lidí ze STAN, kteří nečekaně roztrhali memorandum o spolupráci s ANO a Žijeme Pardubice? Aktivní byla hlavně poslankyně Anežka Nedomová.
Přesně tak. Zásadní byl nedělní večer. STAN, jak známo, tehdy ukončil spolupráci s končící koalicí a velmi rychle došlo k radikálnímu obratu mezi stranami, které nakonec současnou koalici uzavřely. V pondělí ráno jsem proto panu primátorovi zavolal a řekl mu, že se odpoledne už nepotkáme, protože jednáme jinde. Dohodli jsme se v rámci té pětikoalice, že budeme jednat pouze spolu. Mně to přijde logické. Kolegové z ANO sice říkají, že jsme se zachovali nefér a nejednali s nimi, ale mně naopak přijde zvláštní vést dvě paralelní vyjednávání. To mi nepřijde férové.
Přitom vám ANO také nabízelo post primátora a dva náměstky k tomu. To bylo lákavé, ne?
Ty nabídky se postupně navyšovaly – přesně tak, jak jste to napsali u vás na webu. V samotném závěru už nám nenabízeli jen post primátora. Přišli s variantou, že bychom měli primátora, další dva náměstky a ještě dva radní. Dokonce jsme se bavili o tom, že by v koalici byl zastoupen ještě jeden menší subjekt, který by s námi tvořil většinu v radě. Jak už jsme ale řekli, hrálo v tom roli několik faktorů. Jednak si myslím, že by to nemohlo dlouhodobě fungovat. Podle mě by kolegové z ANO, kteří získali společně se Žijeme Pardubice patnáct mandátů, nebyli nadšení z takto oslabené pozice. V první chvíli by sice byli rádi, že se koalice vůbec dohodla, ale z dlouhodobého hlediska by to dělalo dobrotu jen těžko. U nás ve straně jsem tyto úvahy tlumil. Když tam padaly takové nabídky, řekl jsem, že i kdybychom s nimi do koalice šli, stejně bychom v zájmu klidu museli z některých pozic ustoupit. Jinak by to zkrátka dlouho nevydrželo.
A co tlak veřejnosti? Přece jen na poli celostátní politiky je nyní mimořádně rušno.
Samozřejmě zde sehrálo obrovskou roli i vnímání budoucí koalice od veřejnosti. To, co se podepsalo v sobotu večer kolem deváté hodiny mezi STANem a končící koalicí, na sebe hrozně upoutalo pozornost lidí. Kdyby se tady klasicky vyjednávalo čtrnáct dní a pak se podepsala koalice s námi a se STANem, veřejnost by to pravděpodobně vůbec neřešila. Nějak by to vyšumělo, pár lidí by to okomentovalo a jelo by se dál. Ale ten sobotní zvrat vnímání situace úplně otočil. Zaměřily se na nás zraky i na celostátní úrovni, což jsme silně vnímali. Měli jsme obrovskou zpětnou vazbu od našich voličů. Lidé nám sami psali a apelovali na nás, abychom to zkusili postavit bez hnutí ANO. Pro nás na radnici to sice primárně o celostátní politice není, ale plně si uvědomujeme, že voliči to takto vnímají.
Z jakého zaměstnání na radnici jdete?
Dlouho jsem se pohyboval v manažerských pozicích, třeba v bankovnictví. Zhruba před dvěma lety jsem si založil vlastní firmu – úplně malou firmičku. Podnikání mi ale zkomplikovalo to, že jsem onemocněl. Měl jsem rakovinu. To mě v byznysu trochu přibrzdilo. Nicméně věnoval jsem se hlavně zprostředkování obchodu a dlouhodobým investicím. V minulosti jsem měl také živnost na reklamu. Dnes už ale nic z toho nedělám, poslední měsíce se věnuju jen politice. Své podnikání proto budu úplně ukončovat. Když se mě na to lidé ptali, říkal jsem, že to bude pozvolné, ale v řádu týdnů či měsíců firmu svůj kontakt s firmou definitivně uzavřu. Zatím jen nevím, jestli ji na někoho převedu, nebo úplně zruším. To ale není tak důležité.
Jak se vlastně stane, že se člověk ve třiceti letech stane šéfem oblasti v ODS a ve 34 letech primátorem?
Řekl bych, že to bylo zkrátka tím, že jsem si to odpracoval. Ve straně jsem docela dlouho, myslím, že od roku 2012, což už je nějakých čtrnáct let. Na začátku, řekněme prvních deset let, jsem pomáhal úplně nezjištně. Bavila mě pomoc s kampaněmi. Člověk má v sobě v té době ještě takový ten čistý entuziasmus a idealismus. Pomáháte a vlastně za to nic nechcete. Pak jsem se profesně přimknul k Matěji Slanařovi, pracovali jsme spolu. Pomáhal jsem Karlu Haasovi a nakonec i Janu Mazuchovi – to už ale z pozice místopředsedy oblasti. Když pak Honza skončil, přirozeně se to nabízelo. Ostatně na předsedu jsem kandidoval už o čtyři roky dříve. Řekl jsem si o to, a je pravda, že na zdejší poměry jsem mladý.
Vždy jsem ODS bral jako konzervativní stranu, kde je třeba si takové pozice vysedět.
Všude ale úplně vážně a bez jakéhokoliv PR říkám, že pardubická ODS je mladým lidem hodně otevřená. Když se podíváte, tak Matěji Slanařovi bylo 32 let, když vedl kandidátku na obvodu, dříve tady byl předseda Jiří Janků taky v mladém věku. To prostě není náhoda, ten vzorec tady funguje. Mladí lidé k sobě přitahují další mladé lidi.